Život je boj, ale stojí za to! Tak si ho užívej naplno. Nikdy totiž nevíš kdy skončí!

Povídky

Opuštěná?

14. dubna 2016 v 20:09 | Ran^^
Tento shit jsem sepsala ve škole, malinko jsem se nudila, už dlouho jsem nepsala, takže se omlouvám za kvalitu.
No doufám, že si to užijete mé zbloudilé dušičky ^^

Žít nebo zemřít...2

4. května 2014 v 21:03 | Ran^^
WARNING:
Pokud se ti to nebude líbít zanechej to bez povšimnutí, a negativní komentaře si nech pro někoho jiného. Jo a mimochodem z češtiny mám 4 tak se nedivte těm chybám.
Děkuji za pochopení :-). Užíjte si to mé zbloudilé dušičky.

Před 3 měsíci:

Zpěv ptáků jde slyšet přes celé údolí. Je tu zas další nový odpoledne, stát se může cokoliv. Třeba už konečně zdechnu, nebo zdechnou oni. Tráva, na které ležím mě příjemně lechtá na bříšky prstů. Obloha je modrá, jako čirý oceán. Mám štěstí, že sem nikdo nechodí. Dá se tu skvěle přemýšlet. Nevím, jak ti vesničtí usmrkanci mohly uvěřit tomu, že tu straší nebo, že je to tady prokletý. Možná to bude tím, že zrovna tady jsem se narodila. Aspoň lepší, než se narodit v nějaké špinavé nemocnici. Všechnu to tu krásně voní, les si tiše zpívá a skály vrhají překrásný stín i ten potok tady nádherně šumí. Je tu klid, nikdo nedělá mezi nikým rozdíly, ani se tu nikdo zbytečně nehádá. Měla bych se zvednou a jít za babičkou, určitě už mě čeká na oběd. Zvednu se, tráva pode mnou vzdychne jak je najednou lehčí.
Dojdu na okraj svahu, kde se potok mění v mírný vodopád. Zhluboka se nadechnu, zavřu oči a zaposlouchám se. Nic se nezměnilo, šum vesnice je pořád stejný. Pomalu otevřu oči, udělám krok dopředu a skočím. Miluju ten pocit, jak tě vítr hladí a ten radostný šum, když ho prorážíš. Bohužel všechno, ale jednou bude muset skončit. Dopadnu na zem, až se uschlá hlína pode mnou rozpráší všude kolem. Protáhnu se a vyrazím směr, babiččina chatka.

Žít nebo zemřít...1

4. května 2014 v 16:46 | Ran^^
WARNING:
Pokud se ti to nebude líbit, zanechej to bez povšimnutí, a negativní komentáře si nech pro někoho jiného. Jo a mimochodem z češtiny mám 4 tak se nedivte těm chybám.
Děkuji za pochopení :-)

Fouká vítr, kapky vody pomalu přestávají bubnovat o stromy. Brzo začnou všichni tvorové, co žijí v lese vylézat ze svých skrýší, kde se schovávaly před deštěm. Sluneční paprsky se pomalu prodírají mezi hustýma černýma markami. Studená a lepkavá hlína se mi začala lepit na ještě studenější oblečení. Krev na tváři mi pomalu, ale jistě začala zasychat. Natočím hlavu do leva. Sice vidím rozmazaně, ale poznám siluety postav, co se ode mě vzdalují. Přetočím se na břicho, projede mnou ostrá palčivá bolest. Postavy se zastaví. Trhaně se vyškrábu na nohy. Vykašlu trochu krve a zadívám se na ně pohledem ala: "ještě žiju vy zmrdi!!". Vtáhnu si nůž z pravé nohy. Škodolibě se usměju. Zavřu oči, možná pochopily, co chci udělat, možná taky ne! Bohužel pro ně už je pozdě.
 
 

Reklama