Život je boj, ale stojí za to! Tak si ho užívej naplno. Nikdy totiž nevíš kdy skončí!

Žít nebo zemřít...2

4. května 2014 v 21:03 | Ran^^ |  Povídky
WARNING:
Pokud se ti to nebude líbít zanechej to bez povšimnutí, a negativní komentaře si nech pro někoho jiného. Jo a mimochodem z češtiny mám 4 tak se nedivte těm chybám.
Děkuji za pochopení :-). Užíjte si to mé zbloudilé dušičky.

Před 3 měsíci:

Zpěv ptáků jde slyšet přes celé údolí. Je tu zas další nový odpoledne, stát se může cokoliv. Třeba už konečně zdechnu, nebo zdechnou oni. Tráva, na které ležím mě příjemně lechtá na bříšky prstů. Obloha je modrá, jako čirý oceán. Mám štěstí, že sem nikdo nechodí. Dá se tu skvěle přemýšlet. Nevím, jak ti vesničtí usmrkanci mohly uvěřit tomu, že tu straší nebo, že je to tady prokletý. Možná to bude tím, že zrovna tady jsem se narodila. Aspoň lepší, než se narodit v nějaké špinavé nemocnici. Všechnu to tu krásně voní, les si tiše zpívá a skály vrhají překrásný stín i ten potok tady nádherně šumí. Je tu klid, nikdo nedělá mezi nikým rozdíly, ani se tu nikdo zbytečně nehádá. Měla bych se zvednou a jít za babičkou, určitě už mě čeká na oběd. Zvednu se, tráva pode mnou vzdychne jak je najednou lehčí.
Dojdu na okraj svahu, kde se potok mění v mírný vodopád. Zhluboka se nadechnu, zavřu oči a zaposlouchám se. Nic se nezměnilo, šum vesnice je pořád stejný. Pomalu otevřu oči, udělám krok dopředu a skočím. Miluju ten pocit, jak tě vítr hladí a ten radostný šum, když ho prorážíš. Bohužel všechno, ale jednou bude muset skončit. Dopadnu na zem, až se uschlá hlína pode mnou rozpráší všude kolem. Protáhnu se a vyrazím směr, babiččina chatka.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama